Nevím kolik je skupin, které si jako své moto a směřování zvolily evoluci. Některé mají hned od začátku jasno, jiné prochází vývojem tak nějak nevědomky, některé tápají a bloudí od čerta k ďáblu. Kapel, které prochází trvalým, jakoby přirozeným vývojem a současně se neustále posouvají výše, zas tolik neznám. Nottinghamští PALM READER k takovým ale jednoznačně patří. I sám kytarista Andy Gillan s oblibou prohlašuje, že se stále snaží posouvat jako hudebníci, což se jim jednoznačně daří. Než se dostaneme k nové nahrávce, pojďme se na tu jejich evoluci podívat krok po kroku, desku po desce:

(Začínáme, je třeba šokovat a pořádně to roztočit. Ať všichni vidí co jsme zač, bradu nahoru, ruce v pěst. Mazlíčky nebrat.)

„Bad Weather“ (2013) - hrubá hardcore řežba občasně odchýlená do post hardcore směrem k poloze blízké CULT OF LUNA, většinou ale zabaleno do minimalistické stopáže a zběsilého úprku k rychlým koncům. Krutý vokál nenaznačoval nic z budoucí variability.

(Je potřeba víc. Jenom běsnění nestačí. Vezmeme to zeširoka, ať to má říz. Od severu k jihu, od podlahy ke stropu. Vše se hodí, jen ať to je pestrý.)

„Beside The Ones We Love“ (2015) - úspěšný pokus rozvinout skladby do větší šířky, odvaha překračovat mantinely a schopnost dotahovat nápady do větší propracovanosti. Důrazná a vyhrocená deska plná chvějivé nervní aury i záchvatů vzteku.

(Co tomu dát hlavu a patu. Vždyť hrát už umíme, netřeba se držet zpátky. Vše tak, jak se nejlépe hodí, tam, kam se to hodí. Máme přece co říct, tak ať to všichni slyší. Netřeba se bát i melodií.)

„Braille“ (2018) - evoluce pokračovala a divoká agrese se dostala definitivně pod kontrolu. Pestrost co do vlastních hudebních postupů tak i tempa. Dusivý post hardcore s přesahy. Josh McKeown začal s hlasem výrazněji pracovat, a i když to ještě občas zaskřípalo, emocionální stránka najednou vytryskla jako pramen živé vody.

A jsem u aktuální desky „Sleepless“. V podstatě je velmi jednoduché konstatovat, jakým směrem se vývoj dále posouvá, hned od úvodní skladby upoutá především zvuková stránka, pohrávání si s vrstvami, do kterých jako plnohodnotné přibyly samply. Zpomalení dává skladbám přehlednost, kterou jim ale právě navrstvené samply zase berou, takže stále je to dostatečně hutné. Jenže už to těžko můžeme nazývat hardcore, post hardcore už to je také jen částečně. Přesto výrazem zde skladby stále zůstávají, jsou dusné, hrubé a nervózní i v jinak líných baladických polohách.

Na „Sleepless“ se PALM READER prostě plně ponořili do emocí a stvořili desku plnou znervózňující aury, neotřelých melodií a gradujících postupů. Dominantním prvkem se stal Joshův vokál, který stejně jako sama skupina prošel zázračnou evolucí, zajímavá barva hlasu mu zůstala, obrovsky se ale proměnila jeho variabilita a procítěnost projevu. Už to není jen nasrané vyřvávání, i když důraz a agresi si stále dokázal zachovat. Teď už je to velmi působivá jízda různými polohami a proměnami frázování. Dokáže hezky štěkavě přitlačit i jemněji protáhnout tóny, tak jak potřebují trochu metaforické texty zaměřené především na osobní pocity.

Struktury skladeb nejsou jednoduché, i zde udělala skupina další krok kupředu. Pohrává si s riffy, melodiemi a tempy, přirozeně rozvíjí motivy, i kontrastně mění polohy, vrství i zjednodušuje až do vzdušného uvolnění. Vše podřízeno náladám včetně zvuku kytar, někdy hezky čisté vyhrávky jsou střídány naechovaným tuhým riffováním. PALM READER se nebojí pohrávat si s baladami jako „A Bird And Its Feathers“, ale ani zachovat si část své historické agresivity, například v divoké „Stay Down“. Pestré je to, ale bez zbytečné roztříštěnosti.

 „Sleepless“ je albem plným dynamiky a energie na jedné straně, emocí a nervozity na straně druhé. Od svých drsných kořenů tak skupina dokráčela hodně daleko a v hlavě už se mi rodí otázka, kam se chtějí pánové z Nottinghamu posunout příště? Ale oni už si nějak poradí a doufejme překvapí ještě více. Držím palce.